Člověk je přirozeně nastaven na sebeobětování, které jde ruku v ruce se smyslem jeho života.

Tvoříme skrze já v zapomnění, proto si netvoříme, co chceme, ale co tvz. potřebujeme, ale nejde o nic víc, než pochopení, že to nejsme my

Kdo neudělá krok, zůstane uvězněn stále.

Vznikají nemocné a podmíněné vztahy. Lidé se propojují na základě toho, že hodnotí druhé.

Vesmírné odměny nebo tresty? Jak tenká hranice to je a jak taková vesmírná odměna vypadá?

Abychom zjistili, kdo jsme, potřebujeme vědět, co je duše a kdo jsou naši skuteční rodiče, protože v tom je ukrytá odpověď.

Nevezmeme si dnešního partnera do dalšího života, aby pokračovalo co je nyní - proto umíráme a vracíme se bez paměti

Duše se nedá prodat, protože nikomu nepatří. Ďábel není, ale dobře klame a jak může klamat něco, co není?

když vám někdo, kdo se dostal hodně daleko, položí nízko vibrační otázku, není to že by klesl, ale jen začíná znovu další sekvence.

Největší chybou je, když s snažíme odstranit z cesty jeden dílek domina v domnění, že to je dobré řešení. To zpravidla nikam nevede a

Iluze strachu nás zbytečně vězní v vnitřní slabosti, i když největší cností je právě vnitřní síla. Vnuknutá černobílá pravda nám neumožňuje

Proměň paradigma svého myšlení pochopením, že jde o chybně vyložené pravidlo, které způsobuje fatální následky v mezilidských vztazích

Sebe – vědomá, tj. - vím co cítím - uvědomuji si co chci/nechci - jsme si vědoma toho, že toto se mi líbí/nelíbí

Může za to reinkarnační proces, vytvoření karmických dluhů a závazků, ve spojení se zapomněním kým jsme a jaké je naše vyšší poslání?

Proč skutečně nechtít šťastný život v hojnosti a jen skvělými lidmi okolo sebe. Co nevidíme a co nám nedochází ve smyslu našeho bytí.

Ježíš nás nepřišel spasit, už vím jak je možné, že všechny miloval a přijal vše, co se mu dělo.

Lze číst v našem životě a snadno zjistit čím si bráníš, co je tvým cílem duše a jak snadno to naplnit.