Moment, kdy přestaneš hledat lásku

Lásku si mnozí představujeme jako Hurvínek válku. Ovšem až na samotném bojišti, může Hurvínek uvidět, jak moc se mýlil.

Hledáme lásku, dokud nepřijdeme na to, že láska se nehledá. Láska existuje.

Je nádherná, všeobjímající a hřejivá. Má ale svůj úkol. Misi, která je vetší, než by nás kdy napadlo.

Doslova nás mění v naší bytostné podstatě, přeměňuje naši esenci, ukazuje a obohacuje sféry, o kterých jinak nemáme ani ponětí.

Tím rčení "v lásce a válce je vše dovoleno", získává zcela nový rozměr.

Dokud nás tím přibližuje k moudrosti, víme, že jdeme dobře a že to je láska ve své kruté, nádherné, mnohdy i lišácké podobě.

Ta která tu pro nás všechny je, akorát my jsme mnohdy hledající Hurvínek a myslíme si, že můžeme nebo dokonce máme být stále stejní a k tomu milovaní.

To ale není úkol lásky.

Láska je velmi účinný nástroj vesmíru. Posouvá nás kupředu, zastaví, když moc chvátáme a donutí nás k prozření toho, co bychom, v našem malém osobním světě, nemohli uvidět.

Jako dvě sestry, které naleznou bod v němž může jejich láska existovat, bod k němuž se musela každá z nich změnit a přitom každá se stala víc sama sebou, než kdy dřív.

Vítr přináší vlny, nebo to jsou snad vlny, co zvou vítr?

Jako vzduch a voda, které až magneticky přitahuje svět toho druhého. Je tak nepoznaný, tak vábiví, opojný...nicméně moc dobře vědí, že jim chybí země.

Nyní záleží, zda se dokáží milovat přesně v místě, kde vítr nezajde pod hladinu, kde by vyvolal jen proudy a zběsilé vlny a voda nejde k nebi, kde by se rozprskla do prázdna. Musí přijmout omezenost jejich možností, a pokud v respektu oba setrvají na svých místech, ve svých mezích a odolají pokušení se nořit jeden do druhého, setkají se na pomezí, tam, kde končí voda a začíná vítr, jsou vedle sebe, dotýkají se po celé své délce, na okraji každé vlnky tak, že mnohdy nelze určit, kde ten druhý začíná a kde ten druhý končí, v tom jednom bodě se setkávají, v těchto mocných momentech se prolínají, maximálně bezezbytku, v plném jejich rozsahu, a přesto každý, kdo si jde zaplavat, může zřetelně cítit a určit, kdy se vynořujeme zpod hladiny, kdy vítr začal dopadat na jeho tvář.

Tímto získáváme příležitost pocítit, jaké to je milovat něco tak jiné, něco tak nepochopené.

A v tom se otevře brána, za níž se skrývá neomezená inspirace tím druhým.

---

Nezbývá, než se zase pousmát sama nad sebou a nad Hurvínkovskou představou, že opravdová láska je jen ta partnerská.

---

Když se rozhlédneš, jsem přesvědčená, že i ty budeš moci spatřit, jak moc lásky, tady všude máme.

Protože až správná kombinace větru a vody, může vytvořit příležitosti druhým a pozvat je surfovat.