Destrukce lásky

Když miluješ kohokoliv „níž“ nebo "výš", způsobuje to destruktivní polaritu, která je podpořena sílou největší, tj. láskou.

Tak cenná, tak žádaná, tak skloňovaná láska, může být právě tím důvodem sebedestrukce.

Miluješ tolik, že…

ale to je právě ono, pokaždé, když za lásku doplníme „že“, je to signál, že to není ta skutečná, vyvážená, ani vyživující láska, ale že nás kurva stojí a ty ceny za vykoupení jsou těmi nejvyššími.

Pokud za lásku doplňujeme „ale“, je tam něco, čeho se bojíme, s čím bojujeme, co nechceme vidět a nebo si klademe vlastní překážky.

Pouze láska, která řekne, "ale já miluji“, říká vše.

Je tou skutečnou, kterou nelze popřít, která je až téměř hmatatelná.

A tak se vykašleme na všechny „ale“ a „že“ a prostě milujeme ty, které takto dokážeme milovat, a ostatní nechme jít.

Neboj.

Kdokoliv nemá odejít, nikdy neodejde – jenže o ty se nebojíš, že?