Proměna paradigmatu jež mění princip chápání života a dovoluje být silnější, svobodnější a hlavně nevinnější.
Chovej se tak, jak chceš aby se druzí chovali k tobě, je totiž pěkná blbost.
Někdy to trvá 35 let a mnoho práce na sobě, až se člověk dostane k Védám od Jaromíra Schmidta a změní mu to vnímání dosavadního života.
Naše úhly pohledu rozhodují o tom, jak na věci pohlížíme a také jak se automaticky rozhodujeme, protože nedokážeme každou situaci samostatně vyhodnocovat, zafunguje zkrátka náš "naprogramovaný" princip.
Tyto principy jsou tedy klíčem k tvému já, tvoření reality, ale také tvé případné změny.
Změnit princip myšlení
Změna takto složitého systému není jen tak a proto s klienty vždy přeměňujeme klíčové přesvědčení, pro přeměnu celého principu, aby pak sami sebe podporovali, na místo oslabování, apod.
Stávají se i výjimečné chvíle, když jsme na ně nachystáni a otevřeni takové proměně, která se může odehrát i bez našeho úsilí nebo velkého přičinění, a to tak, že zkrátka pochopíme něco o čem jsme dříve nic netušili a tím se nám přemění sít propojení našich synapsí.
Proč neplatí, "chovej se tak, jak chceš aby se druzí chovali k tobě"?
Jedná se o pravidlo zajišťující oslabení osobní síly.
Paradoxem do vlastního pekla
Pravidlem se ocitáš v paradoxu, který ti znemožňuje svobodně reagovat na určité situace a navíc tě staví do pozice viníka, když tak učiníš, protože jsi porušil pravidlo a choval se k druhému "špatně" (ne tak, jak bys chtěl, aby se k tobě někdo zachoval) a někteří mají ještě tak super fantazii, že se začnou obávat, negativního vrácení v jejich neprospěch - jsem přece provinilí a proto musí následovat trest.
Což funguje jako osobní kletba, do které se sám člověk uvrhává.
Co kdyby to ale celé bylo jen chybně vyložené pravidlo?
Věřte nebo ne, ale je to skutečně jen chybně pochopený zákon vesmíru.
K ostatním se máš chovat na základě jejich práv, tedy ano, nemůžeš se k ostatním chovat jak se ti zlíbí, protože zákon vyjadřuje, že každý má právo na svůj život, podle svého svědomí a zároveň tvé chování nemůže a nesmí být určující pro ostatní, tedy tvé chování nesmí nutit ostatní ke změně jejich chování.
Což jasně vymezuje naše práva a srozumitelně nám říká, co je v pořádku a co už v pořádku není.
Tedy porušíš-li tento zákon, druhý na to logicky a oprávněně zareaguje a stejně tak to funguje naopak, tedy ty máš právo reagovat na druhé, poruší-li zákon (samozřejmě se bavíme o adekvátní reakci a v souladu se zákony vesmíru), bez jakéhokoliv provinění.
Proto je v pořádku, se ne vždy chovat tak, jak bys ty sám chtěl, aby se k tobě chovali druzí.
Zamyšlení na základě Védy 21 od Jaromíra Schmidta.
Doplňuji krátké video, kde čtu úryvek z Véd.
Připoj se k FB skupině Rozklíčování života -> PODÍVAT SE DO SKUPINY
Videa a rozhovory nejen o základních principech života, najdeš na našem YouTube Rozklíčování života -> KOUKNOUT
Na vlastní cestu poznání sebe sama můžeš tudy - > Na cestu