1005406039864150
top of page

Proč mě vesmír trestá?

Já k vesmíru "Proč mě trestáš? Co je špatně?"

Vesmír "Já tě odměňuji."


Dost často nechápu odměny, i když je mám před očima každý den a doslova je žiji!


Chci to a chci tamto a i když udělám maximum, nejde nic a ještě mi to uzavře všechny cesty!

  • Kdo by to bral jako odměnu?

  • Kdo by na to pohlížel, jako na potvrzení, že jdete životem dobře?

  • Kdo by pochopil hlas vesmíru, který říká "holka dobrý"?


No tak to jsem celá já. Tak trochu natvrdlá při hovorech s vesmírem.


Až když mě melou 3 roky, zjistím, že to celé bylo odměnou, růstem, posilněním, stabilitou a hlavně potvrzením, že mě chrání, vedou a že jdu dobře!


Někdy je opravdu těžké porozumět hlasu vesmíru, jeho záměrům a uvidět výhody, když všechno - ÚPLNĚ VŠECHNO - zastaví.


V zastavení jsem:

  • našla sama sebe

  • objevila vlastní hodnotu

  • našla Renatku (Renata Otysová)

  • potkala se s Bohem, Ježíšem, Matkou (nejen Zemí ) i Ďáblem

  • více pochopila co je duše, jaké má plány a dozvěděla se o zákonech stvoření


Jenže přes

  • samotu a opuštění

  • krizi osobní, finanční i mezilidskou

  • chaosu a otřesu mě samotné

  • nekonečným nevydařeným pokusům o cokoliv


Takže ano, získala jsem neskutečně mnoho, více než mě samotnou kdy napadlo, že je možné, ale na druhou stranu přes naprostý převrat života a stopce, kam se podíváš.


Takže ano, poznání má takovou hodnotu, že ve výsledku člověk řekne, ano stálo to za to, ale během procesu bych udělala cokoliv, pro jakoukoliv změnu, pro ukončení tohoto procesu, pro vrácení se zpět...


Jenže jakmile se člověk vydá, už není cesty zpět, jen ta cesta není volená vědomě, takže si člověk ani nemůže říct, že si za to může sám :-)

Ale volí a vede duše (ano, musela jsem ji poslechnout a následovat, tedy v tom volba určitě byla) a pak to takhle dopadá...


Ano, můžeme si představovat duši jako světelnou, nádhernou, ale ona je taky pěkná mrška, která se neptá, které nezajímá jídlo, pití, ani teplo a tak jí je jedno jestli máš na nájem nebo teplý oběd.


Takže k cestám duše já osobně přistupuji obezřetně a to, že duše něco chce, ještě neznamená, že je to pro nás bájo - spíše naopak.


Ale pokud nenásledujeme její vedení, jsme vnitřně nešťastní, takže je to taková patovka - nevybereš si prostě - co je lepší a co je horší cesta?


Ve výsledku na výběr moc nemáme :-)))

alespoň mě to tak přijde, buď jít nevědomě a nespokojeně nebo do toho skočit a..


Cesty duše OK, ale zjevně málo kdo ví, co to skutečně znamená, protože jinak by nikdy nemohli s úsměvem mluvit o následování hlasu srdce :-)


Takže celé to byla odměna, už jsem byla připravená na poznání, už jsem věděla potřebné, aby se to mohlo spustit a vše mi to zařídili, udrželi mě v tom, nenechali mě sejít z cesty a poslali mi podporu na nejtěžší období mého života, proto ve výsledku je skutečně přínosem,


ale je velmi tenká hranice

  • mezi poznáním a šílenstvím

  • mezi poznáním a sebevraždou

  • mezi poznáním a úplným zanevřením na svět okolo

  • mezi nalezením sebe a ztracením všeho a všech

  • mezi poznáním a pýchou...


Každému, kdo se pro cestu poznání rozhodl, přeji ze srdce sílu a podporu, protože bez ní, bych tím, si myslím, neprošla.

 

Zavolat si krátce zdarma - napiš mi tady


 

Připoj se k FB skupině Rozklíčování života -> PODÍVAT SE DO SKUPINY Videa a rozhovory nejen o základních principech života, najdeš na našem YouTube Rozklíčování života -> KOUKNOUT Na vlastní cestu poznání sebe sama můžeš tudy - > Na cestu

52 zobrazení0 komentářů

Nejnovější příspěvky

Zobrazit vše
bottom of page