Naše vlastnosti nejsou náhodné, zvolili jsme si je, abychom byli schopni dosáhnout svého záměru. Proto bychom neměli chtít to, co nemáme k dispozici, ale pracovat s tím, co máme přímo sami v sobě.
Naše vzpomínky jsou klíčem, i zkázou, pro nás samotné.
Vzpomínka, událost, naučené, situace, příhody, příkoří, zneužití, snahy, láska, závislost, informace..
Cokoliv jsme prožili, pomysleli, uvědomili si, se uloží v nás samotných. Máme paměť, která shlukuje vše dohromady, k některým vzpomínkám se dostáváme snadno, jiné máme ukryté a některé nás doslova samy pronásledují.
Nerozlišuje prožité od vymyšleného
Jedni rodiče a přes to jiné příběhy sourozenců. Jeden má trauma a druhý ani neví, že se něco dělo, byť byli oba přítomni.
Nehraje zase až takovou roli, co se děje, ale jak na to, jako individuální bytosti, reagujeme.
Proč si můžeme vymýšlet?
Souvislosti jsou klíčem k bráně za spokojenějším životem
Přemýšlíme v souvislostech, jako domino, které jedním dílkem způsobí myšlenkovou posloupnost a dotýká se na sebe návazných souvislostí.
Pokud do cesty vložíme dílky jinak, změníme směr působení a z naučené posloupnosti vybočíme do nového směru.
"Cokoliv bylo do paměti vloženo, může a velmi často i je stále aktivní na nevědomé úrovni." Jaromír Schmidt
Aniž si to uvědomujeme naše podvědomí spouští dominový efekt
Tím se velmi snadno zacyklíme v nepříjemných a problémových situací, ze kterých nevidíme cestu ven a nerozumíme, proč se nám to děje.
Emoce pomohou vytvořit silný zápis do naší paměti (pozitivní i negativní)
Protože se v dětství formuje náš charakter a ocitáme se až v hypnotickém stavu, který nám zajišťuje učení a poznání okolního světa, jsou události z dětství těmi nejdůležitějšími.
Tyto vzpomínky pak na nás působí z nevědomí po celý zbytek našeho života a bývají skryty našemu myšlení, tím předurčují vzorce našeho chování.
Nešťastně nás navigují v našem vlastním životě a vyvolávají naše PROČ
Proč se mi to děje? Proč zrovna já? Proč, když jsem nikomu nic zlého neudělala? Proč mě nechce, když já ho tak miluji? Proč je raději s ní, když tak jako já ho nikdy nebude milovat? Proč...
Protože v souvislostech vnímáme sebe sama
Největší chybou je, když se snažíme odstranit z cesty jeden dílek domina v domnění, že to je dobré řešení.
To zpravidla nikam nevede a ocitáme se v zemi nikoho a ničeho.
Známé sice nenastává, ale zároveň se neděje nic nového, zastavil se pád kostiček, ale neskládá se mi nová cesta, po které toužím.
Kdo jsem? Kým tedy jsem? Jak to udělat? Co vlastně chci?
Ve ztracenosti máme záchranný mechanismus, který se nám snaží pomoci a dostat nás opět na cestu, kde je život, kde jedna kostička ovlivňuje druhou a tím něco tvoří.
Změna souvislostí tvořící novou paměťovou informaci (vzpomínku), nikoli jako jedno slovo nebo jedna informace, která bez souvislostí nic netvoří, ale jako celý nový dominový efekt.
Proto je terapie s námi tak účinná.
Přeměňuji podvědomé vzorce v souvislostech, skrze pochopení a utvoření nových informativních celků.
Ta klíčové témata k přeměně, dokáže identifikovat právě Renatka Otysová.
Tak začala naše společná cesta. V momentě, kdy jsme obě věděly, že nestačí říct A, ale musí následovat i B, že měnit vše není efektivní a ani, že nemůžeme změnit nikoho, kdo sám nechce být změněn.
Na cestu spolu s námi se můžeš vydat i ty, pokud se cítíš připravena na to se přestat měnit a jít se opravdu změnit.
Inspirace k tomuto článku na základě Védy 62 a 63 od Jaromíra Schmidta
S vděčností za jeho slova, která mi pomáhají dát to co dělám do hlubších souvislostí a pochopit skrze slova sama sebe a tím i svět okolo mě.
Připoj se k FB skupině Rozklíčování života -> PODÍVAT SE DO SKUPINY
Videa a rozhovory nejen o základních principech života, najdeš na našem YouTube Rozklíčování života -> KOUKNOUT
Na vlastní cestu poznání sebe sama můžeš tudy - > Na cestu